Historie

Dorostenci basketbalu Sokola Tišnov z r. 1940
Zleva:Svoboda, Vl. Sendler, A. Mareš, L. Kostelecký, J. Kobza, K. Seyfert, B. Jeřábek

Družstvo z let 1941-1942
Horní řada: J. Richter, M. Habrovec, M. Formánek, Vondráček, J. Kobza, L. Kostelecký, St. Hulák        Dole: J. Krčál, B. Jeřábek

Zhora: M. Pokorný, K. Seyfert, J. Mandelíček, B. Galář, M. Hobl, J. Novák
Na snímku chybí hráči B. Klusák, J. štulpa, M. Voda a R. Adamec 

Stojící zleva: Trenér Dr. Novotný, J Dozbabová, M. Roháčková, M. Běhounková, E. Volánková, Vl. Ficová.


Klečící dole: S. Staňková, L. Jabůrková, I. Klenová, M. Veselá
Na snímku chybí A. Kučerová a E. Fejfarová. 

Počátky basketbalu v Tišnově
Kdy se začal v Tišnově hrát basketbal, není lehké zjistit. Nejstarší pamětníci již nežijí a písemné zprávy jsou velice kusé. Rok 1998 byl za rok oslav 60.výročí založení basketbalu v Tišnově zvolen přípravným výborem v době, kdy ještě nebyla známa některá později objevená fakta.
Jako pramen zjištění počátků tišnovského basketbalu měly sloužit zápisy z jednání výboru Sokola Tišnov, vzpomínky pamětníků a Výroční zprávy Státního reformního reálného gymnázia v Tišnově. Zápisy z jednání Sokola však nebyly k dispozici a vzpomínky pamětníků (v počátcích basketbalu vlastně dorostenců) nejsou vždy přesné. Proto se jako jediný věrohodný zdroj jeví Výroční zprávy gymnáza, které byly zpracovány od založení v roce 1920 až do r. 1948, s výjimkou let okupace.
Z těchto zpráv je zřejmé, že v Tišnově, stejně jako v jiných městech, se basketbal začal pěstovat na středních školách. Odtud jej pak učitelé a studenti přenesli do sokolských a jiných tělovýchovných jednot.

Ve výročních zprávách jsou v oddílech tělesná výchoa o basketbalu následující zmínky:
Školní rok 1933-1934 ".. Byl zakoupen jeden míč na košíkovou." Dále "dívky předvedly basketbalové hry."
Školní rok 1936-1937 Byla sehrána 2 utkání v košíkové a 1 volejbalu se Sokolem."
Školní rok 1947-1948 "Nářadí a náčiní pro tělesnou výchovu bylo doplněno o ... čtyři míče na košíkovou, ..."
"Byla sehrána utkání v basketbalu s Gymnasiem Nové Město na Moravě. V Tišnově zvítězili hoši Gymnasia Tišnov 38:34, v Novém Městě na Moravě 36:34."
"Ve školní tělesné výchově hrálo košíkovou 244 žáků z celkového počtu 496 studentů gymnasia."
Za hlavního inicitora zavedení košíkové do výuky na gymnáziu můžeme považovat prof. Jaroslava Rypara, který vyučoval na gymnáziu od září 1936. V roce 1947 přišel na gymnázium prof. Jaromír Hejl, sokolský cvičitel a funkcionář, jehož zásluhou a později i zásluhou jeho bratra Miloše Hejla se basketbal rozvíjel nejen na gymnáziu, ale i v Sokole Tišnov. Zásluhu na rozvoji této sportovní hry měli i R. Major, K. Formánek a J. Kocián.
Právě skutečnost, ža v roce 1937 byla sehrána dvě utkání v košíkové (hrálo se v tělocvičně sokolovny) mezi studenty gymnazia a Sokola Tišnov, můžeme považovat za oficiální počátek basketbalu v Tišnově. Současně tato zmínka ve Výroční zprávě gymnazia svědčí o tom, že organizovaně i živelně se košíková hrála již před tímto rokem, a to jak na gymnáziu, tak v Sokole.
V Sokole hráli převážně Tišnováci: V. Štěrba, K. Seyfert, Fr. Šťáva, J. Richter, St. Hulák, B. Jeřábek za družsrvo mužů bři. Ťěrbové, bři. Hejlové, M. Habrovec a bři. Kosíkové.
Na gymnáziu byli do prvního družstva zařazeni Bohuš a Emerich Schwarzerové, J. Horák (Malhostovice), J. Krčál (Kuřim), Fr. Kašparovský (Drásov) a někteří studenti gymnázia, kteří hráli i za Sokol Tišnov.
Od počátku basketbalu těžili všichni hráči ze všestranosnné sokolské přípravy. Řada z nich vynikala i v jiných sportech. Např. E. Schwarzer v atletice, K. Seyfert v tenisu a hokeji, Jiří a Milan Kosíkové v hokeji, St. Hulák v házené a stolním tenidu. Z této generace hráčů košíkové dosáhl nejvýraznějšího sportovního úspěchu Jan Richter, mnohonásobný reprezentační brankář ČSR v ledním hokeji.

V roce 1940 byla činost Sokola zakázána, a proto se košíková přestěhovala z tělocvičny na tenisové dvorce Na Zahrádkách, kde se hrálo až do r. 1943, kdy byli někteří hráči totálně nasazení a Miloš Habrovec byl za odbojovou činnost zastřelen.

Z hráčů let 1940-1942, které doplnili J. Kosík, J. Konečný a Z. Krenar, bylo po r. 1945 vytvořeno družstvo, které řadu let úspěšně reprezentovalo Sokol Tišnov v rámci kraje.
Na výborové schůzi Sokola dne 1.10.1947 bylo po veliké diskuzi povoleno, že se basketbal smí hrát ve velkém sále. Tento sál měl rozměry regulérního basketbalového hřiště. Současně bylo povoleno zhotovení konstrukcí s deskami a koši a zakoupení dresů pro mužstvo mužů. Jaromíru Hejlovi bylo uloženo, aby na zápasech zajistil vybírání vstupného.
V prosinci 1947 byly sehrány čtyři mistrovské zápasy. v roce 1948 měl oddíl v soutěži 15 mužů a 10 dorostenců. Župní soutěže se zúčasnila dvě družstva mužů a obsadila 1, a 2, místo. V týdnu 5.-12. 9. 1948 se družstvo mužů utkalo s maďarským družstvem, jehož jméno ani výsledek zápasu se nám bohužel nepodařilo zjistit. Svoji výkonností získalo družstvo mužů právo zúčastňovat se mezižupních soutěží, ve kterých hrávala i nejlepší mužstva z Brna. Utkání se hrála v různých sokolovnách a ve vysokoškolské tělocvičně Pod Hradem. O tom, že v této době měl Sokol Tišnov dobré družstvo svědčí účast na turnaji v roce 1948, kdy se ve finále utkal se Sokolem Brno. Tišnováci po čestném boji na hřišti s maximálními rozměry sice prohráli, ale neměli se za co stydět. Proti nim nastoupili tehdejší nejlepší hráči ČSR např. Mrázek, Kolář, Kozák a Tětiva.
Kolem r. 1949 odešla část družstva na vojnu, někteří se z Tišnova odstěhovali a další zanechali sportovní činnosti. Zhora: M. Pokorný, K. Seyfert, J. Mandelíček, B. Galář, M. Hobl, J. Novák

Na snímku chybí hráči B. Klusák, J. štulpa, M. Voda a R. AdamecV témže roce došlo ke sjednocení tělovýchovy, novému zákazu Sokola a otevřela se nová kapitola činnosti basketbalového oddílu.
Období 1949 - 1965
V rámci sjednocené tělovýchovy a později ČSTV byl postupně měněn název Sokol Tišnov na Sokol Papírny Tišnov, 28.1.1953 pa Tatran Tišnov a 16.12.1959 byl změněn název tělovýchovné jednoty an Baník Tišnov.
Činnosti oddílu košíkové se tyto změny dotkly jen okrajově. Do soutěží bylo zařazeno družstvo mužů, jehož základem byli hráči z předcházející generace.

Od září 1952 se vedoucím oddílu basketbalu stal Alfréd Mareš. Družstvo mužů startovalo v okresní soutěži. Byla zahajena činnost žen, dorostenek a dorostenců. Od r. 1956 hrálo družstvo mužů v krajské soutěži, ve které s různými výsledky bojovalo až do roku 1956.
V celém tomto období se československá tělovýchovná jednota potýkala s finančními problémy. Řešení se hledá ve sjednocování tělovýchovných jednot a jejich přičlenění k závodním výborům ROH větších továren. V Tišnově dochází 23.2.1956 ke slučovací schůzi tělovýchovných jednot Tatran, Slovan a Dynamo, které od tohoto data vyvýjejí činnost pod společným názvem Tatran při ZV-ROH Papírny Tišnov. Finanční situace tělovýchovné jednoty ani oddílu košíkové se tím nevyřešila, naopak byla stále kritičtější. Hráči si kupovali dresy, mnohdy si platili i cestovné k zápasům a o stravném si mohli nechat jen zdát. Obdobná situace byla i v ostatních oddílech.
Velký sál sokolovny byl v této době jediným velkým sálem v Tišnově a nejbližším okolí, ve kterém se mohly konat všechny společenské a kulturní akce. Proto byly tréninkové možnosti družstev basketbalu omezeny na minimum. Před každým utkáním, která se hrála v neděli dopoledne, bylo třeba celý sál uklidit a po zápasu ho museli hráči připravit na odpolední společenskou akci. Tréninky družstev se konaly převážně v tělocvičně, která svými rozměry nesplňovala ani minimální podmínky pravidel. K dispozici byly maximálně dva kožené šněrovací míče. Teprve od r. 1955 mělo družstvo tzv. maďara, který neměl šněrování, ale ventilek, nebyl šišatý a i po několika týdnech užívání neměnil objem. Nevyhovující podmínky pro činnost oddílu odvedly některé hráče do jiných oddílů jednoty, takže hráli sice košíkovou, ale ta pro ně byla pouze doplňkovým sportem v zimním období.
Tak jako starší generace hráčů těžila z všestranné sokolské přípravy, ani mladší generace se v žákovském věku nespecializovala jen na basketbal. Na tomto místě je třeba vyzvednout pana učitele Jaroslava Hudce, který mezi svými svěřenci dovedl rozpoznat sportovní talenty, získat je a některé i přinutit k pravidelnému cvičení v ZRTV a účasti v různých sportovních soutěžích. Byl v této době jediným cvičitelem, který pravidelně každé úterý a pátek vedl za pomoci dorostenců plnou tělocvičnu žáků, kteří mu jsou dodnes za to, že je proháněl, vděční.
Podobnou osobností byl i Alfréd Mareš (důvěrně nazývaný Alf a brněnskými soupeři Ferda). Byl snad prvním trenérem v dnešním slova smyslu a jediným, kdo byl ochoten v neděli dopoledne (sobota byla tehdy pracovním dnem) učit skupinku žáků dvojtakt a dát jim základy basketbalu.
Svízelná situace, nedostatek finančních prostředků a malé tréninkové možnosti vedou k tomu, že v letech 1955-1960 se může krajské soutěže zúčastnit jen družstvo mužů (doplněné dorostenci), a družstvo žen (doplněné dorostenkami) hraje meziokresní soutěž. V družstvu mužů nastupovali k utkáním: A.Mareš, M.Pokorný, B.Galář, B. Klusák, J.Štulpa, K.Volný, Z.Kuča, Jar.Hýsek, J.Šmarda, V.Baráček a dorostenci M.Novotný a Fr. Sokol. Od r. 1960 pak Vl.Bílý. Družstvo žen tvořili: V. Medunová, M.Motalíková, I.Krátká, Z.Šiborová, J.Baráčková, V.Stejskalová, L.Kostelencová a M. Chutná.

V roce 1955 byla obnovena činnost oddílu házené. Základem družstva byli košíkáři, kteří zpočátku hráli házenou jako doplňkový sport. Po postupu do II. ligy, kterou úspěšně hráli osm let, se plně věnovali házené a doplňkovým sporten se pro ně stala košíková. Hlavní osobností v házené se stal A.Mareš, kterému vydatně pomáhal v organizační práci B.Klusák. Do roku 1962 tato obětavá dvojice vedla i oddíl košíkové.
Od roku 1962 převzal vedení oddílu košíkové M.Pokorný, což souviselo s přechodem činnosti oddílu ze sokolovny do tělocvičny ZŠ Smíškova.
V období let 1949-1960 se oddíl nemůže pochlubit výraznými sportovními úspěchy. V družstvu, které v létě hrálo házenou a v zimě košíkovou, se však vytvořili velmi dobré kamarádské vztahy. Ve skromných podmínkách tišnovských sportovních oddílů vyrostly v této době výrazné sportovní osobnosti.
Na prvním místě je třeba jmenovat Mistra sportu Františka Sokola, reprezentanta republiky ve volejbalu a nositele bronzové olympijské medajle z olympiády v Mexiku r. 1968. Se sportovní činností začínal v Sokole pod vedením pana učitele Jaroslava Hudce, s basketbalem a házenou za vedení A.Mareše a s volejbalem na hřišti Na Hrádku, u březinského splavu a pod vedením M.Kříže. Právě všestrannost vedla k jeho pozdějším vynikajícím výkonům. Poté splácí svůj dluh bývalím trenérům tím, že již přes 20 let trénuje žáky a dorostebce ve volejbalovém oddílu Vítkovic. V roce 1993 přivedl družstvo dorostenců k titulu mistra republiky.
Dalším úspěšným bývalým tišnovským basketbalistou tohoto období je Václav Baráček. I on navštěvoval hodiny ZRTV u J.Hudce. Jako student průmyslovky v Brně hrál košíkovou a házenou v Tišnově a stal se členem ragbyového oddílu ZJŠ Brno. V tomto sportu několikrát reprezentoval republiku, a proto mu byl udělen titul Mistr sportu.
V letech 1960-1965 dochází v oddílu basketbalu vzhledem k výše uvedeným problémům ke krizi. Od 5.3.1960 užívá oddíl bezplatně tělocvičnu na Základní škole Smíškova. Finanční dotace ze strany OV-ČSTV ve výši 500 Kčs na rok umožňuje pouze činnost družstva mužů. Pro žákovská družstva je M. Novotným od r. 1963 organizovány jen soutěže v rámci sportovních her mládeže. Tréninky žákovských družstev se konají pod vedením M.Pokorného a M.Novotného v rámci sportovních kroužků na základních školách. V roce 1964 sděluje M.Pokorný na výroční konferenci tělovýchovné jednoty, že pro nedostatek finančních prostředků startují družstva žáků a dorostenců pod hlavičkou základních škol.
V jarních měsících r. 1965 rozhodl výbor TJ o odvolání družstva dorostenců ze soutěže a 17.2.1965 odvolal i družstvo mužů.
Dne 8.12.1965 požádal B.Klusák, který tehdy zastupoval košíkovou v hlavním výboru TJ, aby družstvu mužů a dorostenců byla znovu povolena činnost. Žádosti bylo vyhověno a 17.12.1965 byly v tělocvičně ZŠ Smíškova sehrány zápasy mužů i dorostenců, kteří museli po půlročním přerušení činnosti startovat v nejnižší soutěži. Od 5.1.1966 mohl oddíl kopané trénovat v obou sálech sokolovny a košíková se po třicetiletém působení v sokolovně definitivně stěhuje na ZŠ Smíškova, kde její družstva trénují a hrají mistrovská utkání. V době nucené přestávky se nepřestávalo trénovat a za podpory SRPŠ při tišnovských ZŠ se družstva žáků a dorostenců zúčastňují různých turnajů.
Odchodem oddílu ze sokolovny nastává další etapa ve vývoji tišnovského basketbalu.

Stojící zleva: R. Lamač, M. Bárta, J. Šimek, Vl. Sendler.
Klečící zleva: L. Černošek, M. Buček, Ant. Hanák, O. Dobeš

Družstvo mužů z r. 1972
Stojící zleva:J. Pernica, V. Hanus, J. Kopáček, A. Tesař, M. Buček, trenér M. Pokorný.
Klečící zleva: L. Havlík, Peňáz, J. Tejkal, S. Strnad, M. Babák, J. Bezeg

Zasloužilý mistr sportu Vlastimil Havlík na soustředění tišnovských basketbalových žáků na Brumově

Setkání bývalých ligových dorostenek po 20. letech na Štěpánském turnaji v roce 1987.
Horní řada zleva:M. Běhounková, E. Fejfarová, J. Wágnerová, E. Kylarová, I. Klenová, dr. M. Novotný
Spodní řada zleva: A. Plašilová, Vl. Ficová, M. Roháčková, L. Jabůrková.

Družstvo mužů před odjezdem do Grazu v r. 1987
Horní řada zleva:trenér dr. M. Novotný, J. Zemánek, J. Wagner, ing. M. Bílý, P. Novotný, R. Maloň, J. Kopáček (hráč a předseda TJ)
Spodní řada zleva: Vl. Pakosta, M. Buček, J. Dohnal, P. Zemánek

Pro zpestření sezony bylo s Vlastimilem Havlíkem dohodnuto utkání s družstvem ZJŠ Brno, které bylo v r. 1987 v největší slávě. Tišnovští příznivci basketbalu mohli na vlastní oči vidět na hřišti 214 cm vysokého Jiřího Okáče, kterého dosud mohli potkat jen na plesech v sokolovně, kam zajížděl ještě jako dorostenec. V tomto utkání nešlo o výsledek, ale o propagaci basketbalu, i když někteří hráči měli vyšší cíle. (Petr Zemánek: "Když se dostanu na dostřel, vypálím a dám." To se mu v zápase skutečně několikrát podařilo.) 

V roce 1987 přijelo do Tišnova basketbalové družstvo ze "Země tisíců jezer", příslušník I. finské amatérské ligy Salon Vilpas. Boj o první míč v utkání mezi Seppo Tulonem a Janem Wagnerem zachycuje následující snímek. 

Domácí hráči se v prvních minutách vyrovnaného utkání zbavili respektu před zkušeným soupeřem. Byli poraženi v poměru 71:72, protože domácí zapisovatelka v nervózním závěru nezaznamenala úspěšný tříbodový pokus domácího družstva. Před utkáním a o poločasu se divákům i finským hostům představilo pod vedením Miloše Bučka družstvo minižáků, které přítomné zaujalo svými dovednostmi.
V tomto období mělo družstvo mužů dostatečný počet hráčů, a proto bylo možné přihlásit do SOP druhé družstvo složené ze starších zkušených hráčů a nadějných pendlujících dorostenců. Z finančních důvodů byla po roce činnost tohoto družstva ukončena. V letech 1988-1991 vedli družstvo mladších a později starších dorostenců ing. Jaskulka a K. Šudák. V družstvu startovali: T. Sedláček, R. Košulič, M. Jurnečka, L. Šumbera, T. Starý, Z. Šudák, R. Vrzal, T. Ňorek, J. Slezák, A. Reindl, L. Dokládal, D. Rašovský a P. Mátl. V roce 1990 získalo družstvo titul krajského přeborníka. Do družstva mužů postoupili L. Šumbera, L. Dokládal a P. Mátl. Talentovaný T. Sedláček musel pro opakovaná zranění kotníků sportovní činnosti zanechat.
Mezi úspěchy tišnovského mládežnického basketbalu patří v tomto období 2. místo mladších dorostenců na kraji v Nymburku v r. 1991 a 2. místo starších dorostenců na turnaji v Kralupech nad Vltavou.

V roce 1985 byli poprvé vyhlášeni nejlepší hráči jednotlivých družstev.žáci: Z. Šudák, J. Slezák, T. Sedláčekžákyně: R. Havlátová, K. Knoflíčkováml. dorostenci: R. Buček, P. Hromníkml. dorostenky: M. Havlátová, A. Fillováženy: Hejmalová, Pařízkovámuži: J. Wagner, ing. M. Bílý, P. ZemánekVýkonostní cíle byly dosaženy. V následujících letech se však finanční situace TJ i oddílu opět zhoršila. Ukázalo se, že udržet sedm družstev v soutěži je maximum, kterého může oddíl vzhledem k finančním možnostem dosáhnout.Nejvýznamějším úspěchem oddílu byl postup družstva mužů do nejvyšší soutěže v kraji. Stalo se tak zásluhou zvýšeného úsilí všech hráčů (loňských dorostenců) i posílením družstva o pivota ing. Miroslava Bílého (bývalý hráč ZJŠ Brno a Baníku Ostrava) a příchodem zkušeného rozehrávače a výborného střelce z větších vzdáleností Vladimíra Pakosty (hrával za I. Brněnskou). Nově příchozí vytvořili se stávajícími hráči výborný bojový kolektiv, pro který nebylo utkání i se silným soupeřem nikdy předem ztraceno. Proto do přijížděli soupeři vždy s obavami a často se vraceli zklamáni.Odměnou za postup do KP byla účast družstva mužů na turnaji pořádaném v rámci sportovních dnů organizací ASKÖ Östereich v Grazu v červnu 1987. Před odjezdem jsme se domnívali, že se turnaje zúčasní družstva naší úrovně, protože ASKÖ je svaz dělnických tělovýchovných jednot. Naši hráči však byli překvapeni, ne však zaskočeni, účastí Maccabi tel Aviv (účastník vrcholných evropských soutěží), juniory Slovinska a družstvem Grazu, které bylo účastníkem I. rakouské ligy a posíleno o jugoslávské pivoty. Naši muži odevzdali ve všech utkáních velice bojovný výkon a překvapili soupeře zejména v prvních polovinách utkání. Ve všech zápasech soupeřům podlehli, ale vždy dosáhli čestného výsledku. Od Maccabi byli poraženi nejvyšším rozdílem 38 bodů. Totéž družstvo o týden později porazilo v utkání mistrů evropských zemí v Brně ZJŠ o 39 bodů. Takže Tišnováci žádnou ostudu v Grazu neudělali.

Nedávná minulost tišnovského basketbalu

Po roce 1989 došlo ke zrušení ČSTV. V Tišnově byla obnovena činnost Sokola. Sportovní oddíly vytvořili Sdružení sportovních klubů Tišnov. Oddíl basketbalu byl přejmenován na Sportovní klub basketbalu Tišnov a jeho prezidentem se stal ing. Miroslav Bílý. V organizaci soutěží se nic nezměnilo. Všechna družstva mužských složek hrála se střídavými úspěchy v krajských přeborech a soutěžích.Od roku 1992 se klub zúčastňuje pravidelných květnových turnajů na severu Francie v Avionu. Turnaj má každoročně pestrou mezinárodní účast. Ačkoli, zejména v prvních dvou letech, bylo tišnovské družstvo považováno za outsidera turnaje, získalo si postupně svými finálovými účastmi respekt, obdiv i sympatie domácího publika. Kromě pohárů za druhá nebo třetí místa byl Tišnov úspěšný i ve střelecké soutěži. Ženy, pod vedením Jiřího pecha, si z posledního ročníku 1997 odvezli cenu fair-play. Na zápas s favorizovaým týmem Aubrville s převahou černých profesionálních hráčů, který se nerozhodl ani v prodloužení, ale až při trestných hodech ve prospěch Tišnova, se bude vzpomínat ještě dlouho. Utkání skončilo pár minut před půlnocí a celé drama sledovala zaplněná sportovní hala

Činost oddílu na ZŠ Smíškova v letech 1966-1983
Období od r 1966 je charakteristické několika specifickými rysy v činnosti oddílu košíkové:
1. Do práce se ve větší míře zapojili učitelé tělesné výchovy tišnovských základních škol, někteří bývalí hráči a rodiče žáků. K M.Pokornému a M. Novotnému, kteří vedli žákovská družstva na svých školách již v dřívější době, se jako trenéři, vedoucí družstev a činnovníci oddílu postupně přidali M.Vágnerová, J.Hořejš (netělocvikář), K.Šudák, ing. Zd. Jaskulka, později M.Buček, E.Novotný, Oplt, L.Havlík, J. Bezeg a ing. M. Mátlová.
2. Po dohodě tělocvikářů došlo k ukončení nezdravé rivality mezi školami a byla vytvořena společná družstva žáků a žákyň z obou škol, což vedlo k výraznému zvýšení výkonnosti družstev.
3. Výbor TJ dne 18.5.1966 doporučil vedoucímu oddílu M. Pokornému ,,...aby se oddíl staral o sebe a zbytečně se neobracel na výbor." - citát ze zápisu výborových zchůzí TJ. Proto se výbor oddílů snažil snížit finanční náklady na účast mládežnických družstev v soutěžích. Žákovská družstva cestovala k utkáním vlakem na školní slevy, dresy a míče zakoupili školy, na činnost družstev přispívala i obě SRPŠ. Na letních soustředěních na Bromově si žáci hradili pouze stravu. Žákovská družstva organizovala sběr odpadových surovin, dorostenecká družstva pořádala nedělní odpolední čaje a tabeční zábavy v sokolovně. Výtěžek těchto akcí do značné míry pokrýval finanční výdaje oddíl.
4. Na obou ZŠ byla kromě košíkové a házené věnována pozornost atletice jako základu pro další rozvoj herní činnosti. Družstvo mladších žákyň ve složení L. Jabůrková, V. Ficová, J. Dozbalová, A. Kučerová a A. Pařilová obsalo na přeboru republiky v Soutěži Odznaku zdatnosti 3. místo a Ludmila Jabůrková-Müllerová vytvořila československý rekord v běhu na 50 m.
Na stejné soutěži družstvo starších žáků ve složení J. Sláma, P. Novotný, O. Dobeš, P. Habart a Zd. Dvořák dosáhla 4. místa. Že se nejednalo o výsledek náhodný, dosvědčují výsledky z roku 1968, kdy se družstvo starších žáků ve složení Miloš Novotný, Vladimír Špaček, Petr Pokorný, Moloslav Janíček a Jaroslav Šimek stalo v této soutěži na závodech v Chomutově přeborníkem republiky a družstvo starších žákyň skončilo na 4. místě. S některými jmény těchto závodníků se setkáme později, protože se stali úspěšnými hráči košíkové.
5. Přechod oddílu na ZŠ Smíškova (kde má hřiště jen minimální povolené rozměry) umožnil zvýšit počet tréninkových hodin, ale omezil diváckou návštěvnost, tajže zůstali jen nejvěrnější diváci. (Např. "strýc" Pankrác, kterému nevadilo, že musí celou dobu utkání dtát mezi bradly, zatím co mladší diváci seděli na okenních parapetech.)
Systematická a cílevědomá práce s mládeží brzy přinesla dobré výsledky. Žákovská družstva a později i dorostenecká se natrvalo udržovala na předních místech krajských soutěží. Byla zvána na prestižní žákovské a dorostenecké turnaje, na kterých dosahovali 2.-4. míst. Např. žáci a dorostenci - Vánoční turnaje v Praze a Ostravě, žáci v Bratislavě, dorostenky v Kyjově atd.
V roce 1968 měl oddíl vedle družstva mužů v soutěžích dvě žákovská a tři dorostenecká družstva, která obsazovala čelní místa v krajských soutěžích. V témže roce postoupilo družstvo dorostenek do I. ligy. Děvčata, která se poprvé sešla v r. 1964, v prvním roce tréninku ani jednou v soutěži nevyhrála. Po poctivém tréninku se v dalších letech situace změnila a "začalo se dařit". Jejich dvouleté působení v nejvyšší soutěži je prozatím nejvýraznějším úspěchem ženské části oddílu i tišnovského ženského sportu. Po přechodu družstva do kategorie dospělých se k družstvu připojila ing. N. Mátlová a děvčata hrála úspěšně krajský přebor. Po dvou letech, kdy se některé dívky provdaly a zanechaly sportovní činnosti a jiné odešly studovat na vysoké školy, nastoupila do družstva mladší generace hráček. Eva Volánková hrála během studia na vysoké škole I. ligu za TJ Zlín.

Z tohoto družstva vynikla mimo košíkovou Vl. Ficová, která se stala dvojnásobnou přebornicí republiky dtarších dorostenek ve skoku vysokém a reprezentantkou ČSR v hodu oštěpem.
Na úspěch dorostenek brzy odpověděli i starší dorostenci a v roce 1970 se pod vedením M. Pokorného probojovali do I. dorostenecké ligy. Na tomto śpěchu se podíleli hráči: L. Černošek, M. Buček, M. Bárta, R. Lamač, M. Novotný, J. Šimek, I. a J. Tejkalové, J. Kopáček, L. žídek, L. a Vl. Havlíkovi, P. Seqvenz, J. Bezeg, J. Strnad, Vl. a M. Sendlerovi, Z. Štěcha, M. Otlepka, J. Pernica a M. Pokorný ml.


V roce 1971, po osmileté cílevědomé činnosti, měl oddíl v soutěži družstvo mužů ve II. třídě krajského přeboru, ženy v I. třídě KP, starší dorostence v I. lize, dorostenky v I. třídě KP. Oddíl měl celkem 72 aktivních hráčů, mimo družstva žáků a žákyň. Výborem TJ bylo povoleno vyplácet na dvoudenních zájezdech hráčům stravné ve výši 10 Kčs na osobu a den.


V roce 1974 měl oddíl v soutěži šest družstev:
Muži KP I. - trenér ing. Jaskulka
Ženy KP I. - trenér ing. Mátlová
Starší dorostenci KP I. - trenér M. Pokorný
Mladší dorostenci KP I. - trenér K. Šudák
Žáci - trenér J. Hořejš
Žákyně - trenér M. Wágnerová

V dorosteneckém věku byl do družstva Moravy nominován Vlastimil Havlík, který se stal později platným hráčem několikanásobného mistra republiky ZJŠ Brno a mnohonásobným reprezentantem.. Na mistrovství Evropy v Belgii získal stříbrnou medaili a byl vyhlášen nejlepším hráčem v obranné fázi hry. V roce 1986 byl nejlepším basketbalistou ČSSR. Ještě ve svých 40. letech značnou měrou přispěl k titulu přeborníka republiky družstvu Opavy. Jeho hráčské zkušenosti a střelba tříbodových košů byla pro soupeřova družstva velkým nebezpečím. K fyzické kondici je nutno přičíst i jeho kladné morálně volní vlastnosti a inteligenci, které přispěli k tomu, že se při své výšce uplatnil v náročných utkáních i proti daleko vyššm soupeřům. Zasloužilí mistr sportu Vlastimil Havlík se stal vzorem mladých tišnovských basketbalistů, mezi které pravidelně zajížděl na jejich letní soustředění.

Z družstva dorostenců i mužů 70. let nelze zapomenout na vynikajícího rozehrávače Miloše Novotného, který později vynikl jako nejlepší hráč oddílu házené. Za svoje výkony byl opakovaně vyhlášen nejlepším sportovcem Tišnova.
Ocenit je třeba i výkony Jaroslava Šimka a Petra Sequenze, jejichž odcho d z Tišnova oslabil družstvo mužů.
Koncem 70. let se oporami dorostenců a někteří později i mužů stávají hráči: J. Beran (později hrál NL), J. Knoflíček (později druholigová Zbrojovka Brno a Blansko), R. Maloň, O. Pařízek, I. Peterec, I. Novotný, R. Dozbaba, J. Borek, E. Novotný, K. Vondrák, P. Novotný, P. Pokorný, M. Slavíček, J. Wagner, J. a P. Zemánkové, Jar Frička a L. Černý.
Do roku 1983 nebylo z finančních a prostorových důvodů možno dále rozšiřovat počet družstev oddílu, i když se postupně a byť jen na čas, podařilo získat nové trenéry a vedoucí k družstvům (manž. Pařízkovi, Šrubař, Bezeg). Oddíl se stal na počátku 80. let Vzorným oddílem a přispěl tak k ocenění celé tělovýchovné jednoty, která obdržela titul Vzorná tělovýchovná jednota. Podmínkou získání titulu byla mimo jiného dobrá práce s mládeží, kterou oddíl dlouhodobě vynikal, brogádnická práce ve prospěch tělovýchovné jednoty, plnění Odznaku statnosti aj.
Brigádnická práce byla velice záslužná, poněvadž se v této době začala v akci "Z" stavět sportovní hala. Vedoucím celé stavby se stal člen oddílu basketbalu ing. Zdeněk Jaskulka. Ani ostatní členové oddílu nezůstali svým povinnostem vůči tělovýchovné jednotě nic dlužni a stanovený počet brigádnických hodin vždy splnili.
Sportovní hala byla na podzim roku 1983 slavnostně otevřena. Tím se zlepšily tréninkové podmínky nejen pro oddíl basketbalu. Zájem všech sportovních oddílů o hodiny v hale byl velký a výbor tělovýchovné jednoty neměl při přidělování hodin v hale jednoduchý úkol. Ani požadavky oddílu basketbalu nemohly být plně pokryty. V září 1983 byla otevřena nová ZŠ na nám. 28. října se dvěma tělocvičnami. Oddíl využil této možnosti a tréninky byly rozděleny do tělocvičen ZŠ Smíškova, ZŠ nám. 28. října a sportovní haly. Tím byla dána možnost, aby kromě družstev v soutěžích mohla trénovat i družstva minižáků.
Sportovní hala dávala svým vybavením možnost plného zapojení všech žáků do tréninkového procesu. Rovněž materiální podmínky oddílu se zlepšily. Udělení titulu Vzorný oddíl a úroveň soutěží, ve kterých družstva startovala, bylo spojeno se značnými finančními dotacemi ze strany OV-ČSTV. Ty byly jmenovitě rozděleny pro TJ, jednotlivé oddíly a příslušná družstva.


Rozvoj činnosti ve sportovní hale
S otevřením sportovní haly se oživila činnost oddílu. Zvýšila se aktivita členů, tréninkové úsilí hráčů i návštěvnost příznovců basketbalu na utkáních. Pro družstva žáků byly pořádány Vánoční turnaje, pro muže Turnaje O hornický kahan a do sportovní haly byl přenesen tradiční Štěpánský turnaj mužů pořádaný od r. 1966 na ZŠ Smíškova, kterého se pravidelně zúčastňují bývalí i stávající hráči, pokud jim to ještě fyzická kondice dovoluje. Tyto turbaje nemají jen sportovní ráz, ale jsou i přátelskými setkáními košíkářských generací.

Do trenérské práce v oddílu se zapojili další trenéři H. Šuterová a R. Vrzal.


Oddíl měl na jaře 1984 v sotěži:
14 minižáků - ved. E. Novotný, Oplt - KP semifinále
20 minižákyň - ved. M. Wágnerová, H. Šuterová - KP semifinále
18 žáků - ved. M. Buček, R. Vrzal - postup ze SOP
14 žákyň - ved. M. Pokorný, ing. Mátlová - KP 7.-10. místo
14 - dorostenců - ved. K. Šudák - KP I.
14 mužů - ved. dr. M. Novotný - KP I.
12 žen - ved. ing. Jaskulka - KP II.
Přesto, že se počet vedoucích družstev oproti předchozímu období zvýšil, nestačil pokrýt zájem o basketbal v žákovských kategoriích. Družstvo mužů poprvé v historii oddílu obdrželo teplákové soupravy a prvním placeným (i když jen na krátký čas) trenérem se stal Miloš Buček.
Hlavním cílem všech družstev bylo v roce 1985 zvýšit úroveň hry a v mužských kategoriích postup do vyšších soutěží. V ženských složkách, které byly oslabovány častými odchody hráček udržení ve stávajících soutěžích.
Mladší žáci se umístili na 11. místě z 18. soutěžících, mladší žákyně na 7. místě z 21 družstev, starší žákyně na 6. místě z 21 družstev, starší žáci na 7.-8. místě z 21 družstev, starší dorostenci na 8. místě ze 20 družstev, ženy KP II. tř. 2. místo ze 6 družstev, muži (omlazené družstvo o loňské dorostence) 1. místo ve skupině Západ, což odpovídalo 9. místu ze 24 mužstev.

Družstvo mužů před odjezdem do Avionu v r. 1992

Družstvo mladších dorostenců. Snímek je z roku 1996
Horní řada zleva:M. Mach, R. Buček, J. Hulák, M. Koláček, T. Burian, T. Reindl, M. Plaček, A. Šavrňa, V. Žák, R. Štěcha, trenér M. Buček
Spodní řada zleva: Severin, J. Němec, P. Šudák, K. Souček, M. Mňačko, M. Novotný, V. Lípa

Snímek družstva mužů z r. 1995, kdy družstvo vedl dr. M. Novotný a prezidentem klubu byl ing. M. Bílý.
Horní řada zleva:P. Mátl, Zd. Tomšík, R. Bílý, L. Šumbera, A. Merta, R. Maloň
Spodní řada zleva: R. Buček, M. Volena (asistent trenéra), Zd. Perdemela, P.Hromník, Vl. Dokládal a dorostenec R. Nagy. Na snímku chybí J. Wagner a dorostenec P. Balabán.